Leden 2019

Můj leden byl hlavně plný stresu. Byl konec mého třetího semestru na vysoké škole a čekalo mě splnit šest zkoušek (tři termíny jsem si splnila už před Vánoci). Přestože nestuduji zrovna nejtěžší obor na světě, zkoušky se na mě dost podepsaly. Jednak jsem je psychicky nezvládala, jednak mě trápil nekonečný kašel.

Po zkouškách, kdy jsem konečně měla volno, jsem zašla k doktorovi, který mi zjistil černý kašel a předepsal antibiotika. K tomu všemu mě zase začalo trápit zažívání, což je zřejmě opět způsobeno psychickým rozpoložením...

A co když nemám žádný sen?

No, tak to mi to psaní moc dlouho nevydrželo.

Upřímně, asi vím proč. Poslední měsíce se tak nějak hledám. Přijde mi, že mě nic nebaví, nenaplňuje, že nic z toho, co dělám, prostě není "ono". Není to má vášeň, něco, čemu bych chtěla věnovat všechen svůj volný čas. Něco, co by mě po pár týdnech či měsících neomrzelo.

Ze všech stran se na nás hrnou moudra, jak si má člověk jít za svými sny. Jak když se budeme živit tím, co nás baví, už nikdy nebudeme muset pracovat. A samozřejmě je to skvělé, když má člověk vášeň, které se věnuje a zlepšuje se a buduje si svoji vysněnou budoucnost. Ale co my, co žádný velký sen nemáme? Co my, co nedokážeme najít žádný velký cíl, kterému bychom mohli věnovat svůj život?